Kolik jízd denně potřebuje řidič taxi v Praze, aby pokryl náklady a něco mu zůstalo

Je 15:40, stojíte u Florence, aplikace chvíli mlčí a v hlavě běží jednoduchá otázka: kolik jízd dnes ještě potřebujete, aby směna neskončila jen zaplacením auta a paliva. Přesně tady se hodně řidičů splete. Začnou počítat zakázky, ale nepočítají svůj skutečný denní cíl. A pak mají pocit, že „jezdili dost“, i když čísla po směně moc nesedí.

Krátká odpověď

Počet jízd denně není dobré sledovat samostatně. V Praze může stejný výsledek udělat osm delších jízd přes půl města i patnáct krátkých zakázek mezi centrem, Vinohrady a Karlínem. Rozhodující je, jakou minimální denní tržbu potřebujete pokrýt, kolik času trávíte bez cestujícího a jaký máte mix krátkých a delších jízd.

Jednoduchý vzorec vypadá takto:

• denní náklad na auto,
• denní náklad na palivo nebo nabíjení,
• rezerva na servis, pneumatiky a nečekané výdaje,
• vlastní odměna, kvůli které má směna smysl.

Součet těchto položek je vaše denní minimum. Teprve to pak převádějte na počet jízd podle toho, jaké zakázky v reálu vozíte.

Kdo chce pochopit, proč dvě stejně dlouhé směny v Praze končí úplně jiným výsledkem, může číst dál.

Proč je samotný počet jízd zavádějící

Řidič často řekne: „Dnes jsem dal dvanáct jízd, to je dobré.“ Jenže bez kontextu to neznamená skoro nic.

Krátká jízda z I. P. Pavlova na Karlovo náměstí může vypadat jako rychlá práce, ale mezi přijetím zakázky, příjezdem k zákazníkovi, popojížděním v koloně a čekáním na další objednávku se z ní klidně stane kus směny s menším přínosem, než by člověk čekal. Naopak delší přesun z Dejvic do Chodova může být jedna jediná zakázka, ale pro denní minimum udělá víc.

Do výsledku vstupují hlavně tři věci:

• kolik času jedete se zákazníkem,
• kolik času a kilometrů děláte naprázdno,
• v jaké části dne a města jezdíte.

Proto dává větší smysl sledovat ne „kolik jízd“, ale „kolik čisté tržby udělám za aktivní hodinu směny“. Počet jízd je až druhý údaj.

Pokud teprve řešíte vstup do oboru, vyplatí se projít i kariéru řidiče taxi, protože právě model spolupráce výrazně mění denní ekonomiku provozu.

Jak si spočítat vlastní denní minimum

Bez vlastního minima nepoznáte, jestli jste po pěti hodinách lehce pod cílem, nebo už dávno v minusu. Nemusíte mít složitou tabulku. Stačí poctivý základ.

1. Rozpočítejte fix na jeden den

Sem patří hlavně vůz a vše, co platíte bez ohledu na to, jestli ten den pojedete hodně, nebo málo. U někoho je to vlastní auto, u někoho pronájem, u někoho jiný model spolupráce. Právě tady bývá největší rozdíl mezi řidiči.

Když máte auto přes pronájem vozu taxi, je výhoda, že se fix obvykle počítá přehledněji. Když jedete na vlastním autě, musíte si stejně poctivě rozdělit odpis auta, pojištění, pravidelný servis a další náklady, které nejsou na první pohled vidět.

2. Přidejte variabilní náklady

To je palivo nebo elektřina, případně další výdaje, které rostou s nájezdem. Tady je častá chyba v tom, že řidič započítá jen tankování, ale nepočítá delší prázdné přejezdy. Jenže jízda bez cestujícího je pořád náklad.

3. Nezapomeňte na rezervu

I když auto zrovna funguje bez problému, směna by měla nést i část budoucích výdajů. Pneumatiky, brzdy, drobné opravy nebo výpadek auta se neptají, jestli se vám ten týden dařilo. Jestli si chcete tohle téma rozebrat víc, navazuje na něj i praktický článek o nákladech a provozu.

4. Stanovte si vlastní odměnu

Tohle je bod, který bývá psychologicky nepříjemný, ale rozhoduje. Pokud si neřeknete, kolik má směna vydělat i vám, snadno sklouznete k tomu, že celý den jen pokrýváte provoz. Pak máte pocit práce, ale ne výsledku.

Krátký checklist

Před každou směnou byste měli vědět:

• kolik dělá vaše denní fixní minimum,
• kolik zhruba spálíte nebo projezdíte za běžnou směnu,
• jakou částku chcete ten den vydělat pro sebe,
• kolik hodin reálně chcete být na silnici,
• jakou minimální tržbu z toho potřebujete na hodinu.

Jakmile máte tuto hodinovou hranici, můžete ji převést na počet jízd podle svého obvyklého provozu.

Tři pražské směny, na kterých je rozdíl vidět

Odpolední špička mezi Florencí, Karlínem a Pankrácí

Na mapě to vypadá dobře: objednávky chodí, centrum je blízko a pořád se něco děje. Jenže právě tady se snadno nasbírá hodně krátkých jízd s delším stáním v kolonách. Počet zakázek může vypadat slušně, ale průměr na jednu aktivní hodinu často klesá, pokud musíte často popojíždět prázdní.

Večerní centrum v pátek kolem Václavského náměstí a Vinohrad

Zakázek bývá dost, ale směna se může lámat podle dvou detailů: jak rychle se dostanete k zákazníkovi a jestli po dokončení jízdy nezůstáváte v místě, kde je přetlak aut. Dva řidiči mohou za stejný čas udělat podobný počet jízd, ale jeden z nich má méně hluchých minut a tím i lepší denní výsledek.

Delší přesuny z okrajů města

Typický příklad je ráno nebo odpoledne z Černého Mostu, Zličína nebo Stodůlek směrem dovnitř města. Delší zakázka může pomoct dennímu cíli víc než několik krátkých jízd v centru. Problém nastává ve chvíli, kdy po vysazení zůstanete bez navazující poptávky a vracíte se delší kus naprázdno.

Z těchto tří situací je vidět jedno: stejný počet jízd nemusí znamenat stejnou ekonomiku směny.

Jak převést denní minimum na počet jízd

Prakticky postupujte takto:

1. Sečtěte své denní minimum. 2. Rozdělte ho počtem hodin, které chcete opravdu odjezdit. 3. Podívejte se na posledních 10 až 20 směn a zjistěte, jakou máte obvyklou čistou tržbu na jednu jízdu. 4. Denní minimum vydělte tímto průměrem. 5. Výsledek berte jako orientační, ne jako slib.

Důležitá poznámka: neberte částku „za jízdu“ jen podle toho, co svítí po dokončení zakázky. Započítejte i čas dojezdu, čekání a kilometry bez pasažéra. Jinak vám vyjde hezké číslo, které v reálu nebude fungovat.

Jestli například zjistíte, že vaše směna potřebuje určitou hodinovou tržbu, ale vy jí dlouhodobě dosahujete jen v pátek večer, není problém v jedné slabší středeční směně. Problém je v nastavení režimu.

Kdy upravit směnu, zónu nebo model spolupráce

Jestli dva týdny po sobě platí, že počet jízd sice plníte, ale denní minimum ne, nebývá řešením prostě „jezdit víc“. Obvykle je potřeba sáhnout do jedné ze tří věcí.

Změna času

Některé směny vypadají příjemně, ale ekonomicky nevycházejí. Typicky části dne, kdy je hodně provozu, ale málo plynulých jízd. Pokud se vám opakuje, že hodinu a půl objíždíte centrum a výsledek je slabý, problém může být v čase, ne ve vašem výkonu.

Změna zóny

Někdo má tendenci držet se centra, protože „tam to žije“. Jenže právě tam může být největší rozdíl mezi počtem jízd a skutečným výsledkem. Naopak lépe zvolený mix okrajových nástupů a návratu do silnějších částí města může vyjít stabilněji.

Změna modelu auta nebo spolupráce

Pokud je vaše denní minimum příliš vysoko už na startu, možná není problém v tom, kolik jízd uděláte, ale v tom, co všechno musíte každý den utáhnout. Tady pomáhá podívat se na možnosti spolupráce pro řidiče a porovnat, jestli váš současný model dává smysl i po slabších dnech.

Co si nastavit ještě před další směnou

Na příští směnu si nepište cíl „udělat dvanáct jízd“. Napište si tři konkrétní čísla:

• minimální denní tržbu,
• minimální tržbu za hodinu,
• orientační počet jízd, který tomu ve vašem režimu odpovídá.

Pak po směně nehodnoťte jen to, kolik jste odvezli lidí. Zkontrolujte i to, kde jste ztratili čas, kolik kilometrů jste najeli bez zákazníka a jestli vás k cíli táhly spíš delší, nebo kratší jízdy.

Právě tohle odděluje pocitově „rušnou“ směnu od směny, která opravdu vydělává. A pokud si svoje minimum nastavíte poctivě, rychle poznáte, jestli potřebujete přidat výkon, změnit režim, nebo upravit celý způsob práce.